Klamovka leží v pražských Košířích a své jméno nese po šlechtickém rodu Clam-Gallasů, který panství v roce 1757 zakoupil od vinaře Ondřeje Krumpholze a vystavěl zde pozdně barokní letní zámeček. Park, zahrady a stinné aleje sloužily zprvu jen rodině, brzy se však staly oblíbeným cílem procházek pražanů.
Šestého května 1876 se v zahradě odehrál poslední šlechtický souboj v Čechách — kníže Vilém Auersperg v něm padl rukou Leopolda Kolovrata.
V roce 1895 Klamovku koupil starosta Matěj Hlaváček. Barokní zámeček nechal přestavět na taneční sál a o dva roky později, 13. června 1897, na vlastní náklady spustil soukromou elektrickou tramvaj — 1,757 km dlouhou jednokolejnou trať s jízdným 3 až 5 krejcarů. Podnikání ale nebylo výnosné a Hlaváček si téhož roku vzal život; dědici v roce 1900 prodali tramvaj i vozy elektrickým podnikům za 150 000 zlatých.
Areál ovšem dál žil. Roku 1904 zde filmař Viktor Ponrepo otevřel jeden z prvních pražských kinematografů a Klamovka se na další desetiletí proměnila v populární letní zábavní park s pavilony, lunaparkem a hospodou. V roce 1915 zde proběhl sokolský slet.
Po první světové válce se část pozemků v letech 1924–1926 zastavěla rodinnými vilami. Ve 30. letech obec zbylou část odkoupila a původní hostinec přestavěla na sokolovnu s tenisovými kurty.
V 70. a 80. letech, kdy v parku znovu fungovala hospoda, se z Klamovky stalo neoficiální centrum undergroundové kultury a disentu — scházeli se zde výtvarníci, hudebníci i politicky nepohodlní hosté. Tradici přetrhl požár v roce 1988.
Současní provozovatelé v roce 2004 restauraci i zahradu citlivě obnovili a navázali na dvě století hostinské tradice pod košířskými stromy.